Vždy těsně předtím, než se začíná psát nové roční datum, se vyrojí masa úvah, jak se to a ono vyvine ve světě v následujícím roce a co nového lze vlastně očekávat. Českému tisku nejspíše dominovaly úvahy o příštích parlamentních a prezidentských volbách v České republice, o budoucnosti evropské integrace a ovšem také o Trumpovi a Putinovi. Na nejproblémovějšího ze západních sousedů Ruska opět žádné místo nezbylo.

Ukrajina prožila druhý celý rok naplněný změnami, jež přinesl po únoru 2014 Majdan. Upozornit lze na tři snad nejdůležitější fenomény. Za prvé pokračovaly pokusy o implementaci části hesel, pod nimiž zvítězil Majdan, do ukrajinského života. Za druhé se Ukrajina musela vyrovnávat s faktickým odtržením části svého jihovýchodního území, které buď anektovalo nebo vzalo pod svou kontrolu Rusko. V neposlední řadě se Ukrajině v zásadě podařilo přesvědčit západní země o potřebě dalšího udržení sankcí vůči Rusku, ochota západního světa dlouhodobě podporovat ukrajinská stanoviska však vykazuje trhliny.

Pokud jde o vnitropolitický život, stal se na jaře r. 2016 důležitou skutečností nástup nového ukrajinského vládního kabinetu, do jehož čela byl postaven dřívější primátor města Vinnycja Volodymyr Hrojsman. Zatím se zdá, že pověst Hrojsmana coby dobrého organizátora nezklamala. Zároveň se nepotvrdily obavy z rozpadu současné ukrajinské vládní koalice a z možnosti vzniku silných sociálních protestů. Výše uvedené skutečnosti si současné ukrajinské vedení může připsat k dobru.

Nemalý symbolický význam přineslo ukončení vnějškových aspektů procesu dekomunizace země. Mohlo by se zdát, že odstranění místních jmen, která zemi naordinovalo komunistické vedení, je zbytečným a drahým luxusem, Ukrajina však tuto změnu opravdu potřebovala. Každému je asi přitom jasné, že problém vnitřní dekomunizace je daleko složitější a nemůže být tak snadno vyřešen. V ještě větší míře se to týká mnoha jiných problémů, se kterými je třeba se průběžně vyrovnávat.

Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno slovo korupce – Ukrajina je zvenčí i zevnitř často obviňována z toho, že boj s ní vede nedostatečně rázným a nepřesvědčivým způsobem. Přesto i tady lze upozornit na dílčí úspěch, kterým se stalo dlouho očekávané zavedení systému elektronického vykazování majetku různými státními představiteli včetně prezidenta. Toto opatření jistě neřeší vše, ale představuje krok správným směrem. Přitom určité náznaky svědčí o tom, že ukrajinské hospodářství projevuje náznaky stabilizace. Země se začíná zvolna pozvedat z neradostného stavu, který byl důsledkem její vnitřní i vnější reorientace z počátku r. 2014 a ruské reakce na ni.

Problémem zůstalo už dva a půl roku trvající narušení ukrajinské suverenity nad částí jihovýchodního území státu. Existence dvou fiktivních státečků v Donbasu, programově vydržovaných Ruskem, přetrvává – bez stálé ruské pomoci by tyto novotvary nebyly schopny přežít. V dlouhodobě vedené „malé ukrajinsko-ruské válce“ žádné výraznější změny nenastaly, ač se na frontové linii prakticky každý den střílí. Konflikt nemá a nemůže mít v dohledné době vítěze – přináší oběma stranám nesporné ztráty, zároveň však přispěl k určité revitalizaci ukrajinské armády a zbrojního průmyslu. Už tak dost pošramocené ukrajinsko-ruské vztahy se ovšem nadále zhoršují.    

Jako dlouhodobější problém se ukazuje být skutečnost, že Evropská unie prožívá mnoho vlastních problémů, které nedokáže rychle a úspěšně řešit, nemá tedy mnoho chuti ani možností řešit podobu a perspektivu svého dalšího vztahu k Ukrajině. Zatím neznámý výsledek očekávaných francouzských a německých voleb oddaluje vytvoření jasné koncepce vztahů s tímto východním sousedem Evropské unie. Nejistota přetrvává také z hlediska toho, jaké stanovisko k Ukrajině zaujme nový americký prezident a jeho administrativa.

Situace Ukrajiny na prahu r. 2017 tedy není snadno čitelná a v lecčem se nepochybně zkomplikovala. Hlavní otázkou je to, nakolik zůstaly uvnitř země zachovány tvůrčí potenciál i odhodlanost a trpělivost obyvatelstva – obojí je pro řešení tak těžkých problémů nezbytné. Snad můžeme zůstat i s vědomím všeho řečeného opatrnými optimisty.

Bohdan Zilynskyj

Zdroj: https://www.myaukrajina.cz/node/154